Indikační skici stabilního katastru

Čas čtení: 5 min.

Indikační skici stabilního katastru nám mohou poskytnout dobrou představu o obci, v níž předkové žili, o domě, v němž bydleli, o polnostech, které drželi, apod. Zatím jsem moc často tyto mapy nestudovala, proto jsem si vypsala poznámky, jež by při hledání, čtení a interpretaci map mohly pomoci.

Vznik katastru

21. srpna 1810 byla založena Dvorská komise pro úpravu daně pozemkové, což byl vlastně počátek vzniku stabilního katastru. Poté, co vydáním císař František I. vydal patent ze dne 23. prosince 1817, o dani pozemkové a vyměření půdy, začalo přesné označování hranic pozemků v terénu za přítomnosti jejich držitelů.

Přesné trigonometrické zaměření provádělo v terénu několik měřičských skupin. Měření proběhlo v Čechách v letech 1826 až 1830 a v letech 1837 až 1843, na Moravě v letech 1824 až 1830 a 1833 až 1836. Katastrální mapy byly vyhotoveny samostatně pro každou katastrální obec. Všechny měly jednotné měřítko 1:2880, aby 1 rakouské jitro v terénu odpovídalo 1 čtverečnému palci na mapě. Každé parcele v obci bylo přiřazeno parcelní číslo, které se liší od josefského katastru. Z každé mapy byl zhotoven tzv. císařský povinný otisk, který byl archivován v Centrálním archivu pozemkového katastru ve Vídni.

Stabilní katastr byl zaveden v Čechách roku 1860, na Moravě a ve Slezsku roku 1851. Poté byl několikrát zpřesňován. V letech 1869 až 1881 proběhla reambulace s reklamací do roku 1882 (Reambulovaný katastr). Hned roku 1883 vyšel zákon o evidenci katastru daně pozemkové. Katastr se stal veřejným, tedy byl na příslušných úřadech volně přístupný. Vlastníkům nemovitostí byla uložena povinnost hlásit každou podstatnou změnu v právu k nemovitosti místně příslušnému úřadu.

Stabilní katastr nebyla pouze mapa, jeho součástí je také katastrální operát, který měl tři části, měřický operát (data ze zaměření), vceňovací operát (rozdělení pozemků podle druhu a bonity) a pro nás nejdůležitější, písemný operát, tedy soupis všech pozemků a jejich vlastníků.

Písemný operát (stejně jako celý stabilní katastr) je uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru. V inventáři je třeba hledat ve fondu „B2 Stabilní katastr, jeho obnova a údržba (1824-1957)“ jednotka „B2/b/4 Abecední seznam držitelů s udáním parcelních čísel pozemků“. Vzhledem k tomu, že inventář je zveřejněn pomocí archivního vademeca, v němž není možní získat trvalý odkaz na fond nebo jednotku, dávám sem odkaz na první archivní materiál v pořadí, kterým je „B2/b/4 • 37 • Babčice, okres Tábor„. Z něj už se poté dá „doklikat“ zpětně na jednotku, kde je přehled obcí. Operáty nejsou digitalizované a v inventáři jsou v tuto chvíli pouze obce z několika málo okresů v Čechách.

Indikační skici

Z katastrálních map byly kromě císařských povinných otisků vytvořeny takzvané indikační skici, tedy kolorované tisky pro měření v terénu ke zjišťování (indikování) změn. Ty jsou pro nás stejně důležité, jako abecední seznam držitelů pozemků z písemného operátu. Indikační skici totiž mají na větších parcelách často vepsáno kromě parcelního čísla i jméno a příjmení majitele i s číslem popisným.

Indikační skici nesou dva druhy čísel, a to parcelní číslo a číslo popisné. Tato čísla jsou psána dvěma barvami – černou a červenou. A to je začátek zmatku pro nás, kdo si indikační skici nestudujeme moc často. Je totiž třeba nejdřív rozlišit, zda jde o pozemek stavební nebo nestavební.

Na stavebním pozemku bývá zakreslená stavba, jsou na něm dvě čísla – černé a červené a žádný text. Zde je černě zapsané číslo parcely a číslo popisné je červené.

Na nestavebním pozemku (typicky pole) je naopak číslo parcely červené, zatímco číslo popisné je černé a navíc bývá černě zapsané i jméno a příjmení majitele.

Jsou zde použity i další barvy, z těch nejdůležitějších je dobré si pamatovat, že zděné stavby (kamenné i cihlové, a to včetně třeba i mostů) jsou zakresleny červeně a dřevěné stavby (opět včetně např. mostů) jsou žluté. Také se mi občas pletou silnice (hnědé) s železnicí (růžové) nebo s vodními toky (modré). Barvy jsou uvedeny v legendě ke stabilnímu katastru, která je dostupná z níže uvedené aplikace z přehledu map. V císařském otisku nejsou uvedena čísla popisná – všechna čísla jsou pouze parcelní.

Tím, že jsou u polností uvedeni majitelé i s číslem popisným, snadno se dozvíme, kde se nacházely polnosti našeho předka. Jednoduše se také dozvíme jména sousedů z blízkých domů nebo se můžeme podívat, kde přesně bydleli jejich sourozenci či kmotři jejich dětí apod.

Indikační skici jsou zveřejněny v aplikaci ČÚZK. Práce v aplikaci je jednoduchá – stačí si na mapě najít hledanou obec a kliknout. V nově otevřeném okně je třeba si zvolit z přehledu map obvykle hned první položku „Indikační skici“ (v závorce je název archivu, kde je originál mapy uložen). O něco níže se obvykle nachází obrázek s názvem „Legenda map stabilního katastru“.

 

Ilustrační foto článku: Výřez mapy stabilního katastru (císařský otisk) obce Borek Nowy v Haliči, kraj Rzeszów (dnes Podkarpatské vojvodství). Uloženo v Archiwum Państwowe w Przemyślu, fond: Archiwum Geodezyjne, signatura: 56/126/0/-/0119M, datace: 1851 – 1851. Zveřejněno na stránkách aplikace www.szukajwarchiwach.gov.pl. Licence volná (polsky „domena publiczna“).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.