Jak najít k jakému panství patřila konkrétní obec

Čas čtení: 4 min.

Často při hledání předků řešíme otázku, jak lze najít informaci o tom, k jakému panství patřila obec, v níž hledáme předky. Někdy to vůbec není snadné. Ideální by bylo, pokud by se hranice panství v historii neměnily, jenže ony se trochu měnily i u rozsahem hodně stabilních panství. A byla i panství, u nichž se až příliš často měnilo to, jaké vesnice (nebo jen části vesnice) k nim zrovna patří. Je proto dobré se zajímat nejen o to, k jakému panství vesnice patřila, ale i o to, kdy k němu patřila a zda to byla celá obec nebo jen několik chalup z ní. A to bývá poměrně obtížné.

Některé obce mají svou historii v různém rozsahu zpracovanou, někdy vyšla v jimi vydané knize či brožuře, jindy ji mají jen na webu.

Dalším místem, kde bývá zpracovaná historie panství, včetně toho, jak se měnil jeho rozsah, bývají inventáře fondů velkostatků. Bývá to zpracované v různém rozsahu, někdy velmi podrobně, jindy jen obecně a bez uvedení obcí. Některé inventáře mají některé archivy digitalizované na webech, pro jiné je třeba si dojít do badatelny a tam nafotit. Pak přímo ve fondu velkostatku jdou využít archiválie (např. soupisy poddaných či urbáře jsou velmi cenné pro získání informací o rozsahu panství v dané době), a to buď přímo archiválie nebo někdy stačí jen její popis se seznamem obcí.

Někdy má člověk štěstí na to, jak je v archivu zpracovaná evidence fondů a archiválií v nich (v podstatě elektronický inventář). Některé archivy jej mají v rámci programu pro zveřejňování digitalizovaných archiválií (třeba SOA Litoměřice), jiné jej k tomu mají samostatný program (např. SOA Praha). Tam stačí vyhledávat podle obce a číst si popisy archiválií z dané doby, ideálně „přehledových archiválií“, jako jsou urbáře či soupisy poddaných – prostě si přečtete, které obce archiválie obsahuje. Tam je třeba si ale pamatovat, že tyto dokumenty mohly být vytvořeny pouze pro určitou část panství. Panství totiž mohla být členěna na „statky“ či „rychty“ (zahrnující několik obcí; někdy je dobré sledovat spíš tyto „statky“ či „rychty“, protože mohly být prodávány nebo děděny samostatně).

Využít lze také různé knihy, které se věnují historii obcí (lze je obvykle najít v knihkupectvích v kategorii místopisu, na některé mám odkazy přímo zde v odkazech v kategorii Místopis ČR).
Pro Čechy je online na různých místech kniha František Palacký: „Popis králowstwí českého čili podrobná poznamenání wšech dosawadních krajůw, panstwí, statkůw, měst, městeček a wesnic, někdejších hradůw a twrzí, též samot a zpustlých osad mnohých w zemi České, s udáním jejich obywatelstwa dle popisu r. 1848″ (je například zde v digitální knihovně). Je ale třeba vždy počítat s tím, že v této knize jde o „koncový stav“ – rozsah panství je uveden ve stavu na konci vrchnostenské správy území. Dobře mohou posloužit pro Čechy i knižní edice Soupisů poddaných podle víry (dostupné jsou zde na webu Národního archivu), případně pokud někdo má edici Berní ruly nebo Generální rejstřík k berní rule.
Pro Moravu by to mohly být Lánové rejstříky, ale na Moravě nehledám, proto nevím, zda jsou i jinde než na nefunkční aplikaci MZA. Podobně jako Palackého „Popis království českého“ může pro Moravu posloužit „Vlastivěda Moravská“, vydaná nákladem Musejního spolku v Brně (26 knih je dostupných zde na službě archive.org). Opět je třeba počítat s tím, že jde o stav k určitému roku a o generaci později už mohla být situace trochu jiná.

Někdy si v rychlosti pomáhám i tak, že do vyhledávání na internetu (používám google, k němuž jsem zde zveřejnila návod) zadám název obce a za to v uvozovkách slovo „panství“ a pak ještě znovu, ale v kombinaci obce a slova „velkostatek“. Dá se narazit i na velmi dobře zpracované weby, které pro nás obsahují bohaté zdroje informací. Často jsou to weby našich kolegyň a kolegů, kteří se daným územím zabývali či zabývají do hloubky. Někdy takto narazím i na diplomky či jiné školní práce, někdy i zcela mimo obor historie, v nichž je ale třeba jen částečně zpracovaná historie oblasti, která mě zajímá. Někdy mě google zavede pro změnu do nějakého katalogu knih, někdy do ukázky z knihy, která je na netu v PDF apod. V těchto zdrojích je dobré si prohlédnout i seznamy literatury.

No a nakonec, samozřejmě, zadám název obce do hledání v digitální knihovně (postupně do všech hlavních i oblastních knihoven).

Ještě na závěr: vše co takto zjistím, si poznamenávám, abych to za rok či dva nehledala znovu.

Aktualizace

25. 1. 2022
K hledání na Moravě a ve Slezsku jsem dostala tipy na dva další tituly. Jedná se o Ladislav Hosák: „Historický místopis země Moravskoslezské“ (je k dispozici v PDF zde v knihovně Libri nostri) a Ladislav Hosák, Rudolf Šrámek: „Místní jména na Moravě a ve Slezsku“ (online jsem nenašla).

2 odpovědi na “Jak najít k jakému panství patřila konkrétní obec”

  1. Dobrý den,
    ještě mne napadla myšlenka: za války jsme museli prokazovat svůj původ. Nejsou náhodou tyto dokumenty v kopiích někde uloženy? Mně se jedná o oblast Krakova.
    Mnohokrát děkuji za odpověď.

    1. Dobrý den, kéž by existoval nějaký takový speciální fond s dokumenty k prokazování původu za 2. světové války. Bohužel, je to nemožné, protože dokumenty se vydávaly přímo žadatelům a farnosti neměly kapacitu na to, aby si pořizovaly jejich kopie. Co se nám z nich nedochovalo v rodinách, to s vysokou mírou pravděpodobnosti v některém z archivů už nenajdeme. Je možné, že by to někde bylo v rámci příslušného spisu k dané osobě, třeba ve fondech notářství (byly-li dokumenty vydány pro dědické řízení) nebo těch státních a obecních institucí, pro něž bylo nezbytné, aby jejich zaměstnanci prokázali původ. Co ale vím, obvykle stačilo dokumenty ukázat, tedy že se neodevzdávaly, ale zůstávali dál dotyčnému člověku. Šance, že na nějaký takový doklad narazíte v archivním fondu, je, podle mě, poměrně malá. Vyloučené to, samozřejmě, není, ale nespoléhala bych na to.
      Navíc šlo o doložení nežidovského původu vlastně jen tři generace nazpět, takže by to ani nemělo moc smysl pro hledání správného panství pro danou obec, protože doklady tak daleko do minulosti obvykle ani nesahaly. Při šťastné konstelaci by se tak dalo dostat maximálně těsně před konec poddanství. Kam v té době patřila která obec s nesrovnatelně menším úsilím zjistíme z knih, které uvádím zde v článku.
      Jinak, samozřejmě, jsou doklady původu výtečným genealogickým zdrojem. Nicméně stejně doporučuji vše pečlivě zkontrolovat. Nával žadatelů o výpisy z matrik, jaký v té době farnosti zažívaly, nutně musel vést ke zvýšené míře chybovosti (například nešlo ověřovat, zda nejde o stejnojmenného sourozence, který brzy po narození zemřel, ale někdy nebyl ani čas ověřovat, zda nejde o stejnojmenného bratrance). Také se prý vyskytovaly případy, kdy farář riskoval svůj život a vydal upravené či zcela falešné doklady, aby někoho zachránil (to mám ale pouze z doslechu).

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.